Domů/Blog/Gustav Klimt – tajemný génius secese a jeho ženské múzy v obrazech
Gustav Klimt – tajemný génius secese a jeho ženské múzy v obrazech
Gustav Klimt – Vídeňský mistr secesního snu s českými kořeny
Když se řekne secese, málokomu se nevybaví některý z jejích slavných představitelů. V českém prostředí si tento okouzlující a dekorativní styl často spojujeme především s naším rodákem Alfonsem Muchou, jehož jemné linie, stylizované květiny a ideální ženské postavy se staly doslova symbolem celé epochy. Jenže Gustav Klimt, jeden z nejvýznamnějších malířů vídeňské secese, byl tak trochu „náš“ také. Ačkoliv se narodil i tvořil ve Vídni, žil v době, kdy byly české země součástí Rakouska-Uherska. Navíc jeho matka, Anna Klimtová, rozená Finsterová, pocházela z Čech – a český původ tak formoval jeho rodinné zázemí i kulturní prostředí, v němž vyrůstal.
Gustav Klimt se narodil roku 1862 jako druhý ze sedmi dětí v rodině rytce zlata. Jeho otec pracoval se šperky a kovem, zatímco matka snila o kariéře operní pěvkyně. Umělecký talent tak Gustav rozhodně nezdědil náhodou. Přestože rodina žila poměrně skromně, podařilo se mu už ve čtrnácti letech nastoupit na prestižní Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni, kde získal klasické výtvarné vzdělání. Na počátku své kariéry se spolu s bratrem Ernstem a kolegou Franzem Machem věnoval hlavně dekorativní tvorbě pro veřejné prostory, jako byly divadla, schodiště a reprezentační sály. Postupem času si však Klimt vytvořil osobitý styl, inspirovaný symbolismem, byzantským uměním a japonskou estetikou, a začal se věnovat hlavně malbě. V roce 1897 stál u zrodu Vídeňské secese, uměleckého hnutí, které se vzepřelo akademismu a usilovalo o propojení volného umění s architekturou, designem a řemeslem – s vizí, že umění má být součástí každodenního života.
Gustav Klimt - Polibek
Klimt a ženy: Láska, inspirace a věčné tajemství
Gustav Klimt (1862 - 1918) byl známý nejen jako výjimečný malíř, ale i jako muž s hlubokým a často komplikovaným vztahem k ženám. Přestože se nikdy neoženil, ženy hrály v jeho životě zásadní roli – ať už jako múzy, modelky, partnerky nebo inspirace. Nejvýznamnější ženou v jeho osobním i profesním životě byla bezesporu Emilie Flöge, módní návrhářka a blízká přítelkyně, se kterou udržoval celoživotní vztah. Přesto není jisté, zda šlo o romantické partnerství, nebo hluboké platonické pouto. Klimt byl známý svou zdrženlivostí a soukromí si velmi střežil.
Klimtovo malířské dílo je doslova oslavou ženské krásy, smyslnosti a tajemství. Zpodobňoval ženy jako bohyně, milenky, osudové postavy – silné a zároveň zranitelné. V jeho ateliéru pózovala řada žen, často i nahých, a jeho kresby byly plné erotiky, ale nikdy vulgární. Jeho vztah k ženám byl hluboce obdivný, fascinovaný tělesností i duševní stránkou. Ačkoli měl údajně několik milenek a zplodil nejméně tři nemanželské děti, zůstával osobně velmi uzavřený. Jeho ženské portréty – zejména zlaté a elegantní obrazy vídeňských mecenášek – zůstávají symbolem ženské krásy a umělecké touhy zachytit pomíjivost a vášeň.
Výrazně rozdílné styly ve zpodobnění ženy, které nacházíme mezi díly Alfonse Muchy a Gustava Klimta, přestože tvořili ve stejné době a stejném uměleckém směru, jsou až fascinující. Oba umělci vytvořili z ženy klíčový motiv své tvorby, ale každý z nich k ní přistupoval zcela odlišně. Mucha viděl ženu jako éterickou bytost, nositelku harmonie, spirituality a přírodní krásy. Jeho postavy jsou často alegorické – ztělesňují roční období, květiny, umění nebo ctnosti. Ovlivněn slovanskou mytologií, byzantským uměním a katolickou vírou vnímal ženský princip jako téměř posvátný. Jeho ženy jsou zahalené do ornamentálních rámů, plynoucích linií a pastelových tónů – vypadají, jako by patřily do jiného, klidnějšího světa.
Naopak Klimtovy ženy jsou mnohem tělesnější, smyslnější a psychologicky hlubší. I on se nechal inspirovat byzantským uměním, především zlatem a dekorativními motivy, ale jeho přístup byl mnohem osobnější. Klimt zobrazoval ženu nejen jako krásný objekt, ale jako složitou bytost plnou emocí, touhy a vnitřního napětí. Erotika v jeho dílech není povrchní – je to výraz fascinace ženskou silou a tajemstvím. Mnoho jeho portrétů vzniklo ve spolupráci s vídeňskou elitou, ale zároveň kreslil stovky intimních studií modelek z obyčejného prostředí. Jeho vztah k ženám byl hluboce ambivalentní – obdivoval je, ale zároveň byl přitahován jejich temnou, neuchopitelnou stránkou.
Oba umělci tak tvořili ve stejné době, ovlivnění secese a měnícím se postavením ženy ve společnosti, ale zatímco Mucha ženu idealizoval a zasazoval do světa symbolů a příběhů, Klimt ji zobrazoval syrověji – jako bytost plnou protikladů, krásy i zkázy. Jejich tvorba ukazuje, jak různě lze ženský motiv chápat: jako harmonii nebo vášeň, jako alegorii nebo tajemství.
1. Polibek (Der Kuss, 1907–1908) – Klimtovo nejslavnější dílo, symbol lásky, vášně a propojení mužského a ženského principu. Charakteristické zlato, ornamenty a intimní kompozice.
2. Portrét Adele Bloch-Bauer I (1907) – Známý jako „zlatá Adele“. Jeden z nejdražších obrazů všech dob. Adele byla Klimtovou múzou a modelkou několika dalších portrétů.
3. Dáma se zlatým štólou (1905–1909) – Výrazný ženský portrét kombinující dekorativní prvky a jemný psychologický výraz.
4. Judith I (1901) – Smyslné a provokativní zpodobnění biblické Judith. Klimt ji zobrazil jako femme fatale – krásnou i nebezpečnou.
5. Judith II (Salome) (1909) – Pokračování motivu Judith, tentokrát s temnějším a dramatičtějším vyzněním.
